sobota 9.1.2010 - Holdsworth Lodge camp

Málem bych zapomněl jednu podstatnou informaci, kterou nám včera prozradila Američanka. Šárka doslova všude po světě shání obchod, kde by měli jihoamerickou pochotku zvanou dulce de leche. Je to taková karamelová pomazánka na principu nutely. Dostali jsme jí k snídani hned asi třetí den v Argentině a Šárka jí úplně propadla. Poslední kelímek, který nám zbyl z Chile stráží jako oko v hlavě a pořád odkládá čas, kdy ho otevře. Nikde jsme na dulce de leche nenarazili a Šárka začínala propadat
panice, ale Američanka nám prozradila tajemství její výroby: 3 až 4 hodiny vařit Salko v zavřené plechovce. Necháme vystydnout a vzniklý krém namažeme na rohlík. Schválně si to doma zkuste a napište nám, jak jste si pochutnali (a jestli vám plechovka nevylétla do povětří). Posílení touto vidinou a studenou snídaní ze železné zásoby jídla jsme vyrazili na zbytek treku. Za necelé tři hodiny jsme byli zpátky u Barunky, našli si krásný stolek a uvařili si špagety s cibulkou, osmaženými kousky luncheonu, houbičkami z konzervy a rajčaty, mňam! Odpoledne jsme strávili poleháváním u auta. Šárka si četla informace o severním ostrově, já si mezitím uklidil v batohu, oholil se (poprvé od Silvestra, Rumcajs hadr) a napsal kus deníku. Jak jsem se hrabal v kufru auta, objevil jsem v něm druhou zásuvky cigaretového zapalovače, takže budu moct dobíjet akumulátory a telefon současně, paráda! Zatímco my "lenošili", naše sprcha se vyhřívala na trávníku. Před odjezdem jsme se zajeli schovat dál mezi keříky, ale bylo těžké objevit větev, která by udržela 19kg pytel plný vody. Osprchovali jsme se tedy u auta se sprchou na střeše - z naší sprchy už po čtvrté, dneska byla opravdu teplá. Na radu Američanky jsme na večer vyrazili na východní pobřeží ke Castle Pointu. Cestou jsme se stavili v Mastertonu, kde jsme se chvilku zdrželi u Šárčina nejoblíbenějšího supermarketu Pak ´n Save, ve kterém jí hrozně baví vyhledávat cenové akce. Mně to vyhovuje, protože jednak nakupujeme velice výhodně a jednak zatímco Šákra v supermarketu projíždí regál po regálu, já mám v autě čas psát deník a vyřizovat emaily. Novozélandský dolar stoupnul na rekordních 13,45Kč, takže jsem dnes z bankomatu vyzvedl jen dvě stovky. Počkáme, jestli časem trochu nespadne. Do Castle Point jsme dorazili až v jedenáct a zaparkovali přímo na pláži v centru městačka. Foukal tu docela silný vítr, jestli vydrží, tak zítra půjdu pouštět draka, kterého tahám v batohu celou cestu a nebyl na něj zatím nikdy čas (a to v Patagonii foukalo každý den :-). Usínali jsme s krásným měsícem nad hlavou světélkujícím na vlnách rozbouřeného moře.
PS: na silnicích jsou poměrně často k vidění bláznivé flekovačky pneumatikama při výjezdu z lesních cest a z parkovišť. Některé jsou skutečně pořádné, kroutí se po silnici pěknou dálku - to si tu asi mládež hezky hraje. Nepřál bych si to vidět a hlavně slyšet a cítit.
PS: dnes Šárka objevila první pořádné pečivo: takové hutné housky (v akci 8ks za 5NZD). Poprvé jsme na Zélandu jedli něco, co se nám jen nerozplynulo na jazyku nebo nezmačkalo v batohu.