sobota 19. června 2010

čtvrtek 10.6.2010 - Termální prameny u Muang Kham

Ráno nás probudilo kokrhání kohoutů, řvaní dětí, hlasité mluvení lidí a práskání dveřmi. Prostě vesnička se normálně probudila a fungovala, to všechno už v 5h! Sbalili jsme si saky paky a šli na křižovatku vyhlížet nějakou dopravu do Nam Noem. Teď jsme poprvé viděli cedulku Questhouse Suy Pone. To si asi někdo udělal srandu, když jí pro angličtinou netknutou paní domu vyráběl. Tvrdli jsme před Questhousem necelou hodinu. Dvakrát se nám nabídl ten samý motorkář, že nás za 30 tisíc odveze do Nam Noem. Za třicet jsme nechtěli, za dvacet zase nechtěl on. Seděli jsme dál a pozorovali jak lidi postupně odjíždějí na práci na políčka. Na motorkách si odváželi nůše, pytle, mačety a děti. V tom jsme zahlédli Toyotu Hilux, mávli na ní a ona zastavila. Seděl v ní Laosan s manželkou, bordel na zadních sedačkách ochotně naházeli na korbu a řekli, že nás rovnou svezou až do Ponsavanu. To bylo štěstí! Sice jel jako blázen, ale i tak to asi bylo bezpečnější než v autobusu. Tedy alespoň pro nás. Už ne pro lidi ve vesnici, přes které se klidně hnal devadesát. V osm hodin jsme byli v Muang Kham (55km před Ponsavanem), tak jsme si řekli, že když nám nevyšly horké prameny ve Vieng Thong, tak se na ně pojedeme podívat tady - jsou asi 18km na východ. Nechali jsme se vyhodit u autobusáku a hledali dopravu do "Nam Horn". Tuktuk nás zkoušel natáhnout, ale naštěstí se objevil kluk s motorkou, který nám poradil, ať tuktukem dojedeme do Na Pa, kde on na nás ještě s jedním kamarádem na motorce počká a odvezou nás k pramenům. Poradil, ať za tukutuk neplatíme víc než 5.000 na osobu. Za dopravu k pramenům jsme se domluvili na 10.000kip za oba. Vypadal hrozně věrohodně, v Na Pa opravdu čekal s kamarádem, když nám chtěla prodavačka prodat drahou vodou, poradil skutečnou cenu a ani mu nevadilo počkat, než si před jízdou dáme nudlovou polívku. Všimli jsme i už několikrát, že do polívky házejí syrové maso. Nachvilku ho vaří v sítku v hrnci s vývarem a pak ho hodí do misky, kterou vám hned odnesou na stůl. Jsou to většinou tenounké plátky masa, tak snad se stihnou pořádné uvařit. Jízda na motorce s batohem byla trochu zběsilá, ale za 10 minut jsme byli na místě. Představovali jsme si nějaký horký potůček v kopcích tekoucí mezi rýžovými políčky, ale čekaly nás tu dva zašlé a liduprázdné resorty. Horký pramen byl malý oplocený bublající rybníček. Zklamaně vypadal i jeden Fancouz pracující pro laosský cestovní ruch, který říkal, že by takový resort svému kamarádovi určitě nedoporučil. Ale co, už jsme byli tu (motorkáři mezitím odjeli), tak snad to tu nebude tak zlé. Konec konců, měli jsme apartmán s terasou, předsíní, ložnicí a zašlou koupelnou ale s vanou s termální vodou. Studená tu prostě nebyla. Horká, lehce smradlavá voda tekla ze sprchy, z kohoutků a dokonce se s ní splachoval i záchod. Užili jsme si termální koupel a opaření z vany jsme se pak rozvalili na terase a jedli banány. Ještě, že dnes nebylo takové nesnesitelné vedro, dokonce i trochu sprchlo, což bylo mezi koupelema příjemné osvěžení. Dnes jsme měl narozeniny, a tak jsme přemýšleli, kam bysme zašli na slavnostní večeři. V horním resortu s restaurací byla poměrně nepříjemná ženská, se kterou jsme se nedokázali domluvit a tak jsme zašli k našemu majiteli. Ani on ani ženská z předchozího resortu neuměl ani slovo anglicky. Koulel očima, pak nevěřícně nakouknul do své lednice a do mrazáku. Jeden kus masa identifikoval jako "čikn", druhý jako "pig". My jsme ale nevěřili ani jednomu a po té, co jsme se přesvědšili, že se do sedm kilometrů vzdálené vesnice asi sami nedostanem, vrátili jsme se potupně do restaurace horního resortu. Na to, jak situace vypadala beznadějně, jak jsme těžko domlouvali, co vlastně chceme, výsledek byl nad očekávání. Dostali jsme lahodné grilované kuřecí kousky a snad ještě lepší grilované vepřové nudličky, k tomu jsme přikusovali výbornou lepivou rýži a zapíjeli jí 7up, do které jsme si potají dolévali pálenku Laolao, kterou jsem spolu s plavkami Billabong dostal od Šárky k narozeninám. Jednu ze dvou čtvrtlitrových lahví jsme skoro vypili, takže nakonec bylo i v jinak úplně prázdné restauraci veselo. Vystrašila nás (ale pak hned pobavila) asi 12cm dlouhá lítající kobylka, kterou po Šárčiném pískotu přišel vyhodit malý kluk z kuchyně.
PS: Náš apartmán jsme ukecali z 10USD na 50.000kip. V horním resortu by byla za 50.000kip hrozná kůča, nebo za 100.000kip docela pěkný, čistý a hlavně udržovaný pokojíček s terasou do dvora. Kdyby se baba nechala ukecat alespoň na 70.000kip, tak bysme to vzali. Byla ale neústupná, tak měla smůlu.
PS: A (jeden z) poslední(ch) kvíz(ů) našeho blogu: Kdo si první správně tipne nebo zjistí, co znamená laossky "Mer tao touk an dai" (přepsáno foneticky), dostane pohled Petrona Towers z Kuala Lumpur! Ptal jsem se na tuhle větu našeho motorkáře. Už nám nezbývá moc času, takže uzávěrka bude už v úterý 22.června ve 23:59!

4 komentáře:

  1. Ahoj,
    játo asi vím, protože tě Davide znám a počet slov souhlasí, ale ještě nechám příležitost ostatnim protože pohledů už od Vás máme hodně.
    Táta

    OdpovědětVymazat
  2. Že by zase ta tvoje babička spadla ze schodů? Chudák ta musí mít ale boulí.... :-) Alena

    OdpovědětVymazat
  3. Gratuluji vam obema. Tati tipnul sis stejnou vetu? Pohled tedy patri Alene, napisem a posleme co nejdrive :-) Dekujeme za pravidelne sledovani naseho blogu!

    OdpovědětVymazat
  4. Na pohled se moc těšíme, i když přijde asi ve stejnou dobu jako vy. To zní hezky viď:-). Tentokrát to nebylo tak těžký. Musím říct že s ovečkama jsi potrápil nemálo hlaviček a díky tomu jsem našla farmářku která prodávala vlastní výrobky z merino vlny, která teď hřeje na rukou celou naší rodinu:-). Tak se opatrujte, užijte si poslední dny daleké cesty a blízkého Londýna a ahoj doma. Alena

    OdpovědětVymazat