Ráno jsme strávili balením do malého batůžku na náš motovýlet na 6 dní a nebyla to sranda.
Já při tom narychlo napsal 3 dny do deníku na blog - kvalita nic moc, ale zrovna jsem psal o našich pro...... dnech v Ban Lung, kde se nic zvláštního stejně nedělo. Budeme teď 6 dní bez internetu, tak hlavně ať máte co číst. Dorazili jsme do půjčovny, kde nás čekalo nemilé překvapení. Místo paní "OK" tu byla jen holka s klukem, kteří neuměli ani slovo anglicky. Podávali nám vzkaz od sestry, ať si půjčíme její motorku. Dali nám ale tu samou co včera, chtěli za ní 45.000 a navíc vůbec ničemu nerozumněli. Když jsme si konečně uhádali včera domluvenou cenu, zjistili jsme, že motorka opět nesvítí a nebliká, tak jsme vyrazili do jiné půjčovny. Tam nejen že jsme cenu neukecali ani pod 50.000 tisíc, dokonce jsme si půjčili jinou, lepší za 60.000. Vzali jsme si Suzuki 110ccm s kotoučovkou a novými pneumatikami. Bacha, pneu jsou často dost sjeté a jak se časem dočtete, nové se můžou hodit. Zdarma nám tu uschovali naše dva velké batohy. To jsme byli rádi, v guesthouse Sabaidy si za to řekli 6.000 na den.
Dvěma gumicuky jsme si přivázali malý batoh na sedačku za Šárku a vyrazili... nejdřív ještě do restauračky na oběd (pro pití doběhla Šárka do stánku pro výbornou bambusovou šťávku), na internet (vložit 3 dny deníku) a na poštu, kde jsme s údivem zjistili, že dnes nemají známky (na poště !!!), prý ať se stavíme pozítří. Zbývala už jen zastávka na benzínce. Řekl jsem "plnou", holka jukla do nádrže, na stojanu naklapala 30.000 a doplnila 3,22l. Zbýval už jen nákup vody, ovoce a pečiva na trhu a hurá brzzzz. Zpočátku jsme jeli jako připosraní, protože motorka má automatickou spojku ale manuální převodovku a to vyžaduje trochu vychytat plyn při řazení. Šárka si trochu vytrpěla mé začátečnické cukání, ale pak už jsem frčel jako rodilý laosan - hezky s nákupem ovoce v košíku nad předním kolem. Bylo už docela pozdě, takže jsme stihli jen jedny vodopády Tad Paxuam. Zaplatili jsme vstup, ale žádné vodopády stejně nenašli.
Užili jsme si alespoň pěknou etnickou vesničku s ženskými s vytahanými lalůčky na uších z ohromný náušnic. Škoda, že jsme tu neměli víc času. Spěchali jsme dál do turistického Tad Lo, ale stejně raději zůstali v guesthouse asi o 10km dřív ve vesnici Laongam. Ubytovali se, sedli na motorku a dojeli do "centra" na nějakou tu hrncovku k večeři. Hrozně se nám líbilo jak každý, kdo přišel, okukoval jídlo v hrncích a já jako bych slyšel Máchala z pohádky S čerty nejsou žerty: "Bramboračka! A knedlíček, ten se zelím..." Jak jsme si fotili a točili lidi koukající pod pokličky, najednou se tu objevili i tři běloši. Dali jsme se do řeči. Prý tu pracují na farmě, pomáhají rozjízdět nejaký byznys a hrozně se smáli, když jsme je původně otipnuly na průvodce, který ukazuje dvěma klientkám místní kuchyni. On byl ale tak suverénní a ony tak nerozhodně koukaly, co si dají, jestli se vůbec pro něco odváží. Byl to Španěloholanďan, Angličanka a Finka. Super jsme pokecali a dokonce vyrazili na místní diskotéku. Tu jsme ale nenašli, a tak jsme se u našeho hostelu, od kterého se ještě večer linulo bujaré karaoké, rozloučili a šli na lože, které bylo podle Šárky "tvrdší než v Campaneto Italiáno v Tores del Paine". Jsme 500mnm a je to znát. Na motorce už nám večer byla trochu zima a na noc jsme si vypnuli větrák v pokoji.
Já při tom narychlo napsal 3 dny do deníku na blog - kvalita nic moc, ale zrovna jsem psal o našich pro...... dnech v Ban Lung, kde se nic zvláštního stejně nedělo. Budeme teď 6 dní bez internetu, tak hlavně ať máte co číst. Dorazili jsme do půjčovny, kde nás čekalo nemilé překvapení. Místo paní "OK" tu byla jen holka s klukem, kteří neuměli ani slovo anglicky. Podávali nám vzkaz od sestry, ať si půjčíme její motorku. Dali nám ale tu samou co včera, chtěli za ní 45.000 a navíc vůbec ničemu nerozumněli. Když jsme si konečně uhádali včera domluvenou cenu, zjistili jsme, že motorka opět nesvítí a nebliká, tak jsme vyrazili do jiné půjčovny. Tam nejen že jsme cenu neukecali ani pod 50.000 tisíc, dokonce jsme si půjčili jinou, lepší za 60.000. Vzali jsme si Suzuki 110ccm s kotoučovkou a novými pneumatikami. Bacha, pneu jsou často dost sjeté a jak se časem dočtete, nové se můžou hodit. Zdarma nám tu uschovali naše dva velké batohy. To jsme byli rádi, v guesthouse Sabaidy si za to řekli 6.000 na den. 
Dvěma gumicuky jsme si přivázali malý batoh na sedačku za Šárku a vyrazili... nejdřív ještě do restauračky na oběd (pro pití doběhla Šárka do stánku pro výbornou bambusovou šťávku), na internet (vložit 3 dny deníku) a na poštu, kde jsme s údivem zjistili, že dnes nemají známky (na poště !!!), prý ať se stavíme pozítří. Zbývala už jen zastávka na benzínce. Řekl jsem "plnou", holka jukla do nádrže, na stojanu naklapala 30.000 a doplnila 3,22l. Zbýval už jen nákup vody, ovoce a pečiva na trhu a hurá brzzzz. Zpočátku jsme jeli jako připosraní, protože motorka má automatickou spojku ale manuální převodovku a to vyžaduje trochu vychytat plyn při řazení. Šárka si trochu vytrpěla mé začátečnické cukání, ale pak už jsem frčel jako rodilý laosan - hezky s nákupem ovoce v košíku nad předním kolem. Bylo už docela pozdě, takže jsme stihli jen jedny vodopády Tad Paxuam. Zaplatili jsme vstup, ale žádné vodopády stejně nenašli. 
Užili jsme si alespoň pěknou etnickou vesničku s ženskými s vytahanými lalůčky na uších z ohromný náušnic. Škoda, že jsme tu neměli víc času. Spěchali jsme dál do turistického Tad Lo, ale stejně raději zůstali v guesthouse asi o 10km dřív ve vesnici Laongam. Ubytovali se, sedli na motorku a dojeli do "centra" na nějakou tu hrncovku k večeři. Hrozně se nám líbilo jak každý, kdo přišel, okukoval jídlo v hrncích a já jako bych slyšel Máchala z pohádky S čerty nejsou žerty: "Bramboračka! A knedlíček, ten se zelím..." Jak jsme si fotili a točili lidi koukající pod pokličky, najednou se tu objevili i tři běloši. Dali jsme se do řeči. Prý tu pracují na farmě, pomáhají rozjízdět nejaký byznys a hrozně se smáli, když jsme je původně otipnuly na průvodce, který ukazuje dvěma klientkám místní kuchyni. On byl ale tak suverénní a ony tak nerozhodně koukaly, co si dají, jestli se vůbec pro něco odváží. Byl to Španěloholanďan, Angličanka a Finka. Super jsme pokecali a dokonce vyrazili na místní diskotéku. Tu jsme ale nenašli, a tak jsme se u našeho hostelu, od kterého se ještě večer linulo bujaré karaoké, rozloučili a šli na lože, které bylo podle Šárky "tvrdší než v Campaneto Italiáno v Tores del Paine". Jsme 500mnm a je to znát. Na motorce už nám večer byla trochu zima a na noc jsme si vypnuli větrák v pokoji.
Žádné komentáře:
Okomentovat