Dva začátečníci na kurzu (potápěli se zvlášť) a já se třemi velice zkušenými potápěči jsme šli s divemasterem Glenem. Měl jsem strach, abych je nebrzdil, ale Glen mě uklidnil, že když mají všichni podvodní foťáky, tak že nikam hnát nebudou. První ponor byl okolo pěti vraků v hloubce 20 metrů. Viditelnost nebyla nejlepší. Rozpadlé lodě vypadaly strašidelně. Ponor jsme končili u mola asi v 8m hloubce obklopeni rybičkami, které jsou prý zvyklé, že je lidi krmí tak se nebojí připlavat velice blízko a takřka vám okusují prsty. Už z hloubky bylo vidět, že nahoře prší. Při vynoření nás překvapili velké vlny, neskutečné, jak se za 48 minut změnilo počasí. Vrátili jsme se na základnu, dali čaj, ale stejně jsme všichni docela vymrzli. Já si nevzal svojí čepici a to byla chyba. Při druhém ponoru mě docela bolely uši a musel jsem jít dolů hodně pomalu. Naštěstí to tentokrát bylo jen 10 metrů a v dobré viditelnosti. Potápěli jsme se okolo ostrůvku s množstvím balvanů hustě porostlými korály. Bylo to úžasný. Proplavával jsem úzkými soutěskami a sledoval hejna různobarevných rybiček. Už zase bylo docela hezky a korály se krásně rozzářily, vždycky když na chvilku vykouklo sluníčko. Po 52 minutách jsme se začali vynořovat. 
Měl jsem z potápění po roce a půl trochu strach, ale bylo to super. Užíval jsem si i to kolébání s naší starou bárkou cestou zpět do přístavu. Přes vysílačky jsme s Šárkou byli v neustálem spojení. Byl jsem ale unavený, tak jsem se po návratu potřeboval na chvilku natáhnout. Na pláž jsme vyrazili až později odpoledne. Byly pořád vlny a voda dost zakalená. Šli jsme na chvilku šnorchlovat, ale plavalo se dost špatně a nebylo moc vidět. Navíc mě dost rozbolelo ucho, takže bych mu měl dát chvilku voraz. Na pláži jsme se potkali se sousedy Francouzi. Loran a Lori jsou moc fajn, skočili pro pivko a dobře jsme s nima pokecali. Procestovali Nepál, Indii, Thajsko a Laos. Nikam nepospíchají, tady na Tiomanu budou deset dní. My si teď vyčítáme, že jsme "zabili" dva dny v Kuala Lumpur a dva dny v Melace, mohli jsme tu taky zůstat deset dní. Taky opěvovali Indii, mají raději méně turisticky známé místa. Na úplném severu Laosu prý přespávali ve vesnicích, kde turisty nevidí, jak je rok dlouhý, a až pak se dozvěděli, že to tam může být dost nebezpečné: "Ale co, to jsme ještě nevěděli a nic se nám nestalo". On vypadá dobrodružnější, Lori byla taková málomluvná a když on s námi kecal, ona si četla knížku.PS: Dneska se mi utrhly žabky, které jsme koupili druhý den v Buenos Aires. To už jsou třetí boty, které jsem po cestě zničil. Nejdřív odešly pohorky Asolo (poslal jsem je ze Singapuru domů), pak jsem utrhnul popruh u sandál Triop (pořád v nich ale chodím) a teď žabky, které asi poputují rovnou do koše.
Žádné komentáře:
Okomentovat