pátek 4. června 2010

úterý 25.5.2010 - Motorkářský deník 4. den: Tad Lo - Tad Hua Khon (105km)

Probudili jsme se do úplného azůra, ale brzy se obloha zase zatáhla a začalo pršet. Vypadalo to ale líp než včera, budou to snad jen přeháňky, tak jsme po snídani odvážně vyrazili dál. U benzínky jsme dotankovali plnou (ženská znaleckým okem jukla do nádrže a nastavila na stojanu cenu 20.000kip) a vyrazili vzhůru k vesničce Ban Kok Phung Tai, kde žijí lidé z kmene Katu. Při příjezdu se zase rozpršelo, tak jsme se po rozbahněné cestě jeli rychle schovat do nové knihovny, kde jsme listujíc francouzským Tintinem přečkali přeháňku. Správce knihovny nám nabídl, že nás provede vesnicí. Na to, že studoval angličtinu jen 3 měsíce, mluvil krásně. Pak mu prý zemřel otec a na další studium už nebyly peníze. Vesnička tu žije svým běžným životem. Po zablácených cestách pobíhají nahé bosé děti, mezi nimi se válí prasata, chlapi i ženský pokuřují z babusových dýmek tabák s cukrovou třtinou. Domečky jsou ale jinak pěkné, žádné rozbořené barabizny. V 3;tšinu informací, které jsme od našeho průvodce dostaly, bylo kolik rodin bydlí v kterém domě nebo kolik má který muž manželek. Pěstují tu rýži a kávu. Většinou vysokou robustu, která je dva a půlkrát levnější než lepší ale nižší arabica. Koukají na thajskou televizi, a prý ani neumí laossky. Rakve tesají do kmene stromu a popisují je ještě před tím, než chudák neboštík skutečně umře. Chudí jedí pouze rýži se solí a chili papričkami, které rostou okolo políček. Ukázal nám i svůj dům a my se drze vnutili na návštěvu. Probudili jsme jeho sestru, která spala v "místnosti" hned u vchodu. Zpozarohu na nás vykukoval asi dědeček a sledoval, jak si prohlížíme jejich bambusovou dýmku. Prohlídka vesnice se nám moc líbila (viděli jsme i jak vypadají stromy ovoce, které tu už známe a rádi si ho na trhu kupujeme), tak jsme našemu průvodci nechali i menší dýško, přestože si sám o žádné peníze neřekl. Už; tu na něj čekala dodávka s dalšími turisty, se kterými se hned vydal na další kolečko, tak nevíme, jestli to opravdu dělá zdarma. Cestou dál jsme se stavili v Sekongu na poště a na trhu, kde nám z našich vlastních banánů za pár peněz umixovali shake. Jinak totiž míchali jen nápoje z prášku. To se nám docela hodilo. Vezli jsme si totiž v našem košíku rovnou dva trsy banánů, které Šárka nechtěně usmlouvala, jak si s prodavačkou u silnice nerozumněla. Cenu tři tisíce za trs chtěla ukecat na dva tisíce, což ale prodavačka pochopila tak, že chce Šárka za tři tisíce trsy dva. S bolavými zády z dlouhé cesty jsme přijeli k vodopádům Tat Hua Khon a ubytovali se v bungalovu za 50.000kipů, tedy víc než 3x dráž než v Tad Lo. Nebyl ale prostor ke smlouvání, protože široko daleko žádné jiné ubytování není a těch 125kč za větší a mnohem čistější bungalov zase není tak moc. Byli jsme tu úplně sami, ale asi za hodinku dorazila i skupina šesti dalších motorkářů. Zašli jsme do jediné místní mírně předražené restaurace. Udělali nám ale tak dobré nudle, které zastínili i naše druhé jídlo: pečené kuře s rýži. Nejvtipnější jídlo na jídelním lístku byl Friend fried. Popíjeli jsme pivko a pak jsem skočil pro zbytek Laolao, které jsme si potají lili do pepsi z baru.
PS: malý kvíz na závěr: tipněte si, co v laosštině znamená slovo "tad" :-)

2 komentáře:

  1. Ahoj cestovatelé,
    nejdříve jsem zkusil překladač na Googlu,
    ale laosština tam není a filipínsky, indonézsky, thajsky ani větnamsky "tad" nic neznamená. Pak jsem si pročetl ještě jednou deník a
    "tad" by mohl být vodopád.
    Už se na Vás těšíme,
    táta

    OdpovědětVymazat
  2. Preste tak :-) Jsi svedomity cternar! Uplne jsem zapomnel rozseknout odpoved na davnou otazku, kde jsme spali ve stanu nejvys. Brzy o tom napisu prispevek, tak se teste!

    OdpovědětVymazat