Další komplikací je, že křižovatka u Nam Noem je asi 7km od města a je potřeba si na dojezd domluvit tuktuk nebo motorku. Zasloužilo by si to asi nákres, protože na Google Maps často nesedí názvy. To byly plány. Nejdřív nám ale v okénku na autobusáku řekli, že autobus stojí 110.000kip, a to se nám zdálo nějak moc. Rozhodli jsme se od toho vydřiducha nic nekupovat, sedli jsme si do restaurace s výhledem na most, dali si jídlo a čekali, až tudy bude projíždět bus. Vůbec jsme si ale jídlo nevychutnali, protože jsme čekali, že každou chvilku se za mostem vynoří autobus a my budeme utíkat z restaurace, aby nám neujel. Nikdo nám totiž nedokázal říct, kdy jede, resp. každý tvrdil jiný čas. Nakonec to samozřejmě bylo v pohodě, dokonce jsme stihli i pivo značky Namkhong, které tu měli jen za 8.000kip. Autobus stál do Muang Vieng Thong stejně jako až na křižovatku k Nam Noem, přestože to je v nececelých dvou třetinách cesty. To mě dost vytočilo, jakou to má logiku? Zaplatili jsme tedy každý 80.000kip a rozhodli se dojet až do Nam Noem. I to bylo na zdejší poměry dost peněz, kde na to místní berou? Ze začátku autobus hrozně skákal, časem to ale bylo lepší, možná jsme si zvykli. Taky jsme si později přelezli víc dopředu, kde to bylo ještě lepší. Cesta byla dlouhá, únavná, ale opravdu nádherná. Silnice byla úzká asfaltka asi taková, jako je okolo Orlického jezera. 
Kdo jí znáte, tak si na ní představte sedm hodin jízdy ve starém autobusu. Okolí krásné údolí a kopečky, které postupně přestávaly být tak špičaté a skalnaté. Na nich stály krásné vesničky. Jedna, kolem které jsme projížděli, mně přišla jako stále žijící Macchu Pichu. S trochou představivosti samozřejmě, které přidala padající mlha a šero, ve kterém svítilo jen pár ohňů před chalupama. Škoda, že se takovéhle věci nedají stihnout vyfotit. Už za úplné tmy nás autobus vyhodil na křižovatce u Nam Noem asi ve vesničce Phu Lao. Babka nás hned naháněla do svého guesthouse - takového kurníku, že dál se prý takhle pozdě už nedostaneme. Šárka nevzdávala naději, že ještě stopnem někoho, kdo by nás odvezl alespoň do Nam Noem, ale já už bys smířený, že budeme spát v místnůstce široké tak na dvě postele s děravými mostytiérami, zablešenou rohoží místo matrace a stěnami, přes které se dalo nahlédnout k sousedům. Ještě teď se oklepeme, když si na to vzpomeneme. Šárka spala raději ve spacáku, já pod sebe hodil naše prostěradlo. Silný kulturní zážitek, který se někomu asi jen tak nepřihodí.PS: Mapa v GPS (Garmin World Map v.4) byla úplně mimo. Vedla přes jiné vesnice, často jsme byli od GPS trasy o víc než padesát kilometrů. Vesnice v mapě vůbec nebyly, nebo byly ale jmenovaly se jinak.
Žádné komentáře:
Okomentovat