Byl to hrozný fofr. Šli bosí ale svižným krokem, jen lehce zpomalili u lidí sedící s kastróli rýže na ulici, aby od každého dostali malou hrst. Vůbec se to nedalo fotit, protože bylo ještě docela šero. Mám z toho jen rozmazané oranžové postavy a zlost. Měli jsme si ještě o deset minut přivstát. Na odpoledne jsme si půjčili kola (i když jsou tu docela drahý) a vyrazili nejdřív do centra a pak na malý výlet za město. Ze všeho nejdřív jsme ale zajeli na polívku. Dva malí kluci se nám snažili prodat nějaké náramky a jiné suvenýry. Sedli si k nám ke stolu a hladově koukali, jak se my dva cpeme nudlemi. Šárka s nima rozjela obchod: náramek za drobné mince z různých zemí, které jsme vytřídili z naší nabité cestovní peněženky. Kluci si s nimi sice hráli, ale nic jiného než dolary, kipy a thajské bahty neuznávali. Včera jsme si už pár chrámů prošli a dneska jsme se jeli podívat na prý nejkrásnější s nich: Xieng Thong na severním výběžku města, který je chrámy přímo nabitý. 
Mají tu jeden vedle druhého. Při odpoledním výletu jsme chtěli zajet až k Tad Sae - další vodopády. Jsou trochu blíž než Kuang Si, ale prý zrovna bez vody. Hlavně jsme se chtěli trochu projet a zjistit, za kolik by se okolo Luang Prabang dalo sehnat povození na slonech. Právě u Tad Sae by měl být jeden z mnoha elefant campů. Když jsme ale kousek za Luang Prabang najeli na prašnou cestu plnou náklaďáků, otočili jsme to raději hned zpět. Sice jsme poprvé užili naše roušky, které jsme si po vzoru Kambodžanů koupili už v Kratie, ale ani tak jízda na kole nebyla taková, jakou jsme si jí představovali. Zastavila nás cedulka s nápisem laosské rýžové víno a šipkou k baráčku, kde se na lehátku válel roztomilý děda žvatlající suverénní ale dost nesrozumitelnou angličtinou. Strávili jsme u něj skoro hodinu, ochutnali jsme víno, které sléval z hliněného džbánu plného rýžových slupek. Mezitím, co nám hadičkou odkapával vínko na doma, prohlídli jsme si jeho políčka rýže. Skoro všechna mu zatím ležela ladem, jen v jednom růžku pěstoval nahusto sazeničky, 
které pak rozsází do ostatích polí. Dozvěděli jsme se mimo jiné, že sloužil u vojska v řízení letového provozu, takže je to další známý z oboru :-) Protože jsme toho dnes zatím moc neujeli, udělali jsme si cestou zpět odbočku do vesnice Ban Donkeo, kde jsme v malém altánku s vyhlídkou na krásné okolní kopce posvačili ovoce z trhu z Luang Prabang. Na něj se nám později otevřel pohled od zlatého chrámu Watpa Pholphao, který jsme zahlédli kdesi v lesích z vyhlídky Phu Si. Od Watpa Pholphao ale Luang Prabang skoro nebyl vidět, protože je neskutečně zarostlý stromy a palmami. Večer jsme zašli s Markem a Petrou na noční trh a dali spolu večeři. Ryba na grilu byla výborná pochoutka a sticky rice jak by smet. K tomu dvakrát Beerlao a jednou košt rýžového vína.PS: Dnes jsem na chvilku pokecal se sousedem němcem, který v Luang Prabang zabíjí čas, aby se mohl za 14 dní vrátit do Indie. Tvrdil mi, že při příletu do Thajska neplatil žádné poplatky za víza. My jsme se přitom na oficiálních stránkách dočetli, že stojí v přepočtu 500Kč!
PS: Údaje za www.mzv.cz jsou často dost zastaralé. Určitě si informace ověřte i na jiných stránkách nebo cestovateských deníkách. Laos je tam popsaný jako velice nebezpečná země, protože tuším v roce 1997 došlo k několika přepadením autobusů s turisty. Od té doby je však cestování po Laosu bezpečné - tedy co se přepadení týče. Mnohem větší nebezpečí nyní představují samotní řidiči.
Žádné komentáře:
Okomentovat