Ráno jsme si trochu pospali. Včera jsme zanedbali ranní plavání, tak jsme se hned namazali kokosovým opalovacím olejem (zkusili jsme ho poprvé - našli jsme ho v Austrálii u jezera MacKenzie) a vyrazili do docela velkých vln. Voda ale byla čistá, korály nás už z dálky zdravily.
Když jsme pak dali snídani v restauraci u pláže, foukal nejdřív příjemný vánek, pak větřík a nakonec dost čerstý vítr. Anka - kluk z vedlejšího krámku tu má windsurfing, tak jsme se domluvili, že mi ho za 15RM na dvě hodinky půjčí. Dostal jsem plachtu jako novou, výběr ze 4 prken (vzal jsem to největší), trapéz a instrukce, kde mám na kamenitém pobřeží bezpečně nalézt. Zkoušel jsem vodní start, ale na to foukalo málo. Vítr postupně ustával, trochu jsem pojezdil, ale do skluzu jsem se nedostal. V dálce začaly houstnout kumuly. Nejdřív jsem měl nutkání počkat, jestli z nich trochu nefoukne, ale pak jsem dostal strach, abych toho zase nebylo moc a já pak neměl problémy se bezpečně trefit mezi kameny zpátky. Vlny totiž byly docela veliké a vytáhnout plachtu z vody nebyla sranda. Anka byl v pohodě, prý jestli foukne i zítra a on nepůjde jezdit, rád mi prkno zase půjčí. Viděl jsem ho později odpoledne na vodě, ale taky mu to moc nejezdilo. Mnohem rychleji mu jezdila sidekára, když s ní po úzké betonce pendloval pro nové zásoby do krámku.
Na večer jsme se s Francouzi domluvili na společné večeři. Udivili nás, že restaurace, kam jsme chtěli zajít, pro ně byla moc luxusní - přitom se od ostatních lišila jen tím, že měla ubrusy. Zašli jsme tedy do "jejich" restaurace. Oba jsou vegetariáni, dali si zeleninu na curry, pálivou jakou čert (i přes čístníkovy sliby "no spicy") a měli jsme téma na celý večer. Jídlo nejdřív chtěli vrátit, ale dostali naředěnou "odpálivělou" verzi. V Indii už hodně zažili a párkrát se po pálivém pěkně po, tak si teď raději dávají pozor. U našich bungalovů jsme si pak ještě zahráli zvířátka, která nikdo nemá rád. Dali jsme 4 hry a každý jednou prohrál. Pokecali jsme u toho o štěnicích v Kuala Lumpur a v hotelu, kde Lori ve Francii pracovala. Rozlezli se jim tam z jednoho pokoje po celém patře a nebyla sranda se jich zbavit. Co jsme se ještě dozvěděli: pozor ve směnárnách na "falešné kalkulačky". Jejich kamarádům se prý stalo, že jim napočítali horší kurz. Prý si toho všimli, protestovali, ale když si kurz na kalkulačce přepočítali, museli uznat, že se asi jen překoukli. Teprve pak jim došlo, že je ošidili, že kalkulačka počítala schválně špatně a od té doby si na kalkulačce nejdřív vyzkouší, kolik je 1x1.
Když jsme pak dali snídani v restauraci u pláže, foukal nejdřív příjemný vánek, pak větřík a nakonec dost čerstý vítr. Anka - kluk z vedlejšího krámku tu má windsurfing, tak jsme se domluvili, že mi ho za 15RM na dvě hodinky půjčí. Dostal jsem plachtu jako novou, výběr ze 4 prken (vzal jsem to největší), trapéz a instrukce, kde mám na kamenitém pobřeží bezpečně nalézt. Zkoušel jsem vodní start, ale na to foukalo málo. Vítr postupně ustával, trochu jsem pojezdil, ale do skluzu jsem se nedostal. V dálce začaly houstnout kumuly. Nejdřív jsem měl nutkání počkat, jestli z nich trochu nefoukne, ale pak jsem dostal strach, abych toho zase nebylo moc a já pak neměl problémy se bezpečně trefit mezi kameny zpátky. Vlny totiž byly docela veliké a vytáhnout plachtu z vody nebyla sranda. Anka byl v pohodě, prý jestli foukne i zítra a on nepůjde jezdit, rád mi prkno zase půjčí. Viděl jsem ho později odpoledne na vodě, ale taky mu to moc nejezdilo. Mnohem rychleji mu jezdila sidekára, když s ní po úzké betonce pendloval pro nové zásoby do krámku. 
Na večer jsme se s Francouzi domluvili na společné večeři. Udivili nás, že restaurace, kam jsme chtěli zajít, pro ně byla moc luxusní - přitom se od ostatních lišila jen tím, že měla ubrusy. Zašli jsme tedy do "jejich" restaurace. Oba jsou vegetariáni, dali si zeleninu na curry, pálivou jakou čert (i přes čístníkovy sliby "no spicy") a měli jsme téma na celý večer. Jídlo nejdřív chtěli vrátit, ale dostali naředěnou "odpálivělou" verzi. V Indii už hodně zažili a párkrát se po pálivém pěkně po, tak si teď raději dávají pozor. U našich bungalovů jsme si pak ještě zahráli zvířátka, která nikdo nemá rád. Dali jsme 4 hry a každý jednou prohrál. Pokecali jsme u toho o štěnicích v Kuala Lumpur a v hotelu, kde Lori ve Francii pracovala. Rozlezli se jim tam z jednoho pokoje po celém patře a nebyla sranda se jich zbavit. Co jsme se ještě dozvěděli: pozor ve směnárnách na "falešné kalkulačky". Jejich kamarádům se prý stalo, že jim napočítali horší kurz. Prý si toho všimli, protestovali, ale když si kurz na kalkulačce přepočítali, museli uznat, že se asi jen překoukli. Teprve pak jim došlo, že je ošidili, že kalkulačka počítala schválně špatně a od té doby si na kalkulačce nejdřív vyzkouší, kolik je 1x1.
Žádné komentáře:
Okomentovat