Jak jsme tak prohlíželi autobus, zalíbila se nám nejprostornější místa vlevo vpředu a rozhodli jsme se raději hned místenky koupit. Na gibony se pojedem podívat někdy příště. Ráno jsem sice měl lehký průjem, ale snad to bylo jen z včerejšího večerního popíjení. Zazdil jsem to dvěmi černými tabletkami a doufal, že noční přejezd přežiju. Vrátili jsme motorku (ani jí nepřišli zkontrolovat, stačilo vrátit klíčky), batohy jsme zatím nechali v úschovně a vyrazili na oběd a na levný internet (5.000kip/h - zatím nejlevnějí v Laosu). Z emailu od Zuzky jsme se dozvěděli, že máme zlato v MS v hokeji. Úplně nás to tu minulo. Taková škoda, že jsme pryč a že jsme zrovna byli úplně mimo internet. V Austrálii jsme olympiádu docela sledovali a zrovna hokej nedopadl nic moc. Taky jsme konečně koupili letenky na návrat do Singapuru. Šárka hledáním všech možných variant posledně strávila tři hodiny. Rozhodovali jsme se mezi nejlevnější letenkou z Chiang Mai (severní Thajsko) na Puket (to by ale znamenalo zapatit 500kč víza do Thajska a delší přejezdy autobusama do Singapuru) a trochu dražším letem z Vientiane do Kuala Lumpur. Rozhodli jsme se pro druhou variantu, dva týdny si ještě užít sever Laosu a pak zbylé dva týdny jih Malaisie a Singapuru. Letenky jsem zaplatil kartou na internetu přímo v internetcafé a mám trochu strach, aby mi teď nezačaly z účtu utíkat peníze. Doteď se mi vždy dařilo platit kartou v prohlížeči v mobilu připojeném na internet přes WiFi - což mi příjde jako mnohem bezpečnější způsob než ťukat číslo karty do bůhvíjakmoc zavirovaného veřejného počítače. Zase jsme na internetu vytuhli tak dlouho, že jsme pak tak tak stihli večeři a Šárka i sprchu. 
V hotelu, odkud jsme měli půjčenou motorku totiž nabízejí sprchu za 10.000kip. Je to docela dost, tak jsme přemýšleli, jak na ně vyzrát. Odpoledne si Šárka všimla prázdných otevřených pokojů se sprchou. Ty už teď ale byly zavřené. Plán B: dostat se oba na jednu sprchu taky nevyšel. Šárka vyrazila s vysílačkou, že si sprchu zaplatí a mě pak navede, kam mám za ní přijít. Sprcha ale byla hned za recepcí, kde se (jako by něco tušili) ujišťovali, jestli chce Šárka jen jednu sprchu. Když mi vysílačkou zavolala: "je to v pr..., prokoukli nás", tak jsem ani nezkoušel se tam nějak propašovat a budu holt do zítřka smrdět. Šárce zapomněli zapnout přímotop, takže měla sprchu studenou. Vůbec jí to nevadilo, ale ukecala na to slevu. Potkali jsme tu naše známé (Kanaďana s Francoukou) z Kratie, kteří teprve dnes dorazili do Pakse, protože se 10 dní "zadrhli" na Don Detu, jak se jim tam líbilo. Pokecali bysme víc, ale už na nás čekal tuktuk (typu sidekára), který nás za 10.000kipů odvezl na autobusák. V autobusu zatím nikdo nebyl, tak jsem si taky počkali venku pozorujíc frmol na nočním trhu. Šárce se ten mumraj hrozně líbí a párkrát do něj zaplula okouknout jídlo, ceny a koupit vodu na cestu. Povlečení na lehátkách v autobusu jsou docela humusová (ustlali jsme si vlastním prostěradlem), jinak je ale ležení docela komfortní, jen na mě trochu krátké. Navíc jsme si v jednom rohu přivázali malý batoh, takže jsme museli oba ležet trochu šikmo a trochu jsme se mačkali. Neumím si představit cestovat s úplně cizím člověkem.PS: V bance jsme si dnes vyměnili alespoň 50 dolarů na kipy, protože podle výpisu z banky to vyjde výhodněji, než výběrem z bankomatu. Další vyměníme zítra ve Vientiane, kde snad budou mít ještě lepší kurz.
Žádné komentáře:
Okomentovat