sobota 12. června 2010

středa 2.6.2010 - Vodopády Kuang Si

V šest hodin nás vzbudil naháněč z guesthouse, že jsme mu večer sebrali desky s tour a reklamou na ubytování a on je ihned pořebuje, protože jede nahánět turisty na autobusák. Alespoň jsme tak brzy vstali a vyrazili do města nakoupit snídani (pečivo v Luang Prabang: drahé a nic moc - vzpomínáme na Phnom Penh) a vyměnit peníze (v bance 1USD=8250kip). Já byl dneska nějaký nerudný, nevěděl jsem, co budeme dělat a na nic jsem se netěšil. Na blogu už dnes dojde zásoba příspěvků a měl bych něco napsat. Šárka ale byla hrozně akční a hned po snídani jsme vyrazili směrem k informacím v centru a po cestě zkoušeli sehnat tuktuk na výlet k vodopádům Kuang Si asi 30km na jih od města. První nám rychle slevil ze 200.000kip na 60.000kip za oba. Tak to se nám v Laosu ještě nestalo. Většinou natahují ceny jen o čtvrtku maximálně o půlku - ale na trojnásobek? My jsme ho ale zkusili ještě usmlouvat a to byla chyba. Mysleli jsme si, že jsme našli tu správnou cenovou hranici, ale s žádným jiným jsme se nedostali pod 120.000kip. Pobíhali jsme zmateně po ulicích, mávali na tuktuky, ale první úspěch se nám už zopakovat nepodařilo. Už to vypadalo beznadějně, ale narazili jsme na jednoho, který nám dal cenu 60.000kip, protože má domluvené další 3 pasažéry. Nakonec nás jelo sedm: tři Angličani, kteří snídali v restauraci a už ani nečekali, že se pro ně tuktuk vrátí a dvě naštvané Němky, které už přes půl hodiny jezdily s jiným tuktukem po městě hledajíc další zákazníky. Snaha ukecat na takhle velkou skupinu další slevu vyšla do prázdna. Řidič tvrdil, že stejně platí vše na tuktuk station. Jaký má ale tato stanice účel se nám zjistit nepodařilo. Pak už cesta probíhala víceméně příjemně, na vodopády jsme měli celkem čtyři a půl hodiny ... a bylo to málo. Nějaký čas jsme strávili u medvědího výběhu. Na začátku byli medvědi docela čilí a aktivní (jak Šárka dnes ráno), pak ale zalezli, jeden dokonce do medvědího hamaku, který tu mají pověšený. Skoro dvě hodiny jsme se koupali v nejnižším jezírku, kde plavala ohromná kláda, se kterou jsme si super zablbli. Dali jsme si tu grilovanou rybu s lepivou rýží koupenou u vstupu a donesenou až sem včetně dvou vychlazených lahví Beerlao. Mňááám! Zbylé dvě hodiny jsme strávili obcházením vyhlídek na vodopád - dalo se vylézt až úplně nahoru, odkud jsme zahlídli "tajnou" koupačku pod prvním stupněm vodopádu, o kterém nám básnil Kanaďan v Kambodži u jezera v Ban Lung. Koupalo se v něm asi 25 lidí, takže tajný přístup: "jděte zleva na vyhlídku na vrchol vodopádu a na konci dřevěných schodů zahněte za ceduli "no swim area", odkud projdete potokem na místo, které ještě nikdo nezná", asi prozrazen. I přes ty davy je to místo pořád krásné, trochu i proto, že je "zakázané". Pak už jsme běželi zpátky, ostatní už na nás netrpělivě čekali. Cestou zpět jsme pokecali s Němkama, které jsou také na cestě kolem světa. Oni to ale narozdíl od nás vzali přes Afriku (jih a kus jihozápadního pobřeží). Vyjde prý docela na draho, protože se tam nedá cestovat na vlastní pěst a 21 dní tour každou vyšlo na víc než 1000 euro. Na západ slunce jsme se zašli podívat na Phu Si - klášter na kopci uprostřed Luang Prabang. Prodávali tu ptáčky v malé klícce, které jsme měli nahoře vypustit a asi tím jako udělat dobrý skutek. Šárka na ně spustila, co je to za blbost, proč je vůbec chytají, abysme jim pak my dávali za peníze svobodu. Kdyby je oni nechytali, ptáčci by byli na svobodě pořád. Na večeři jsme zašli opět do bufetové ulice. Šárka za 10.000kip nabrala tak plný talíř, že jí až byla hanba, já za dalších 10.000kip zašel pro krásné kuřecí masíčko na špejli a najedli jsme se z toho oba. Šárka zase na chvilku zmizela v ulici s nočním trhem a já si mezitím trochu utřídil fotky ve foťáku. Jsem rád, že mě moc nenutí, abych chodil po trhu s ní, protože na to moc nejsem. Vždycky jí dám čas, ať se trochu nabaží a okoukne, co je zajímavého a za kolik. Já se pak přidám, když už má jasno a jde to ráz na ráz, takže se to dá přežít :-)
PS: Na pokoji nemají zapojený odpad od umyvadla a to kape přímo na podlahu a napříč koupelnou do odtoku od sprchy. Když si čistíte zuby, tak si vlastně skoro plivete na nohy. Tenhle guesthouse navíc není první, kde mají takovouhle vychytávku.
PS: Aby jste si nemysleli, že lepivá rýže je něco nepovedeného: je to místní specialita, trochu jiný typ rýže, který se na páře uvaří a tím se slepí. V restauraci jí podávají v krásných proutěných košíčkách s víkem a jí se jen tak rukama. Nám strašně zachutnala, tak si už jinou rýži než sticky rice nedáváme.

Žádné komentáře:

Okomentovat