Úžasné! Za krk slona nás nechali sednout už při první jízdě, druhý z nás zatím seděl v koši, sám průvodce šel mezitím pěšky za námi. Slon poslušně ťapal naučenou cestou: potůčkem k řece, kousek proti proudu a vesnicí zpět. Naučili nás pokyn: "páj!", který při současném kopnutí slona za uši rozpohyboval kolos líným krokem vpřed. Ten jsme pak hojně používali, když slon zastavoval, aby žral trávu okolo cesty. Musím říct, že byl docela vybíravý a né všecho nakonec strčil do tlamy. Každý kokusek si navíc hezky oklepal od hlíny, připravil si krásné sousto, které pak za chůze spořádal. Slon prý nemá žaludek a tak musí pořád jíst. Vyfasovali jsme i trs banánů, který jsme mu ale celý dali hned na začátku. Dokázal pro něj natáhnout chobot až k nám ke koši na jeho hřbetě. Koupání bylo ještě lepší! Tentokrát jsme každý na svém slonu vyrazili stejnou cestou k řece. Došli jsme až na hloubku, kde skoro ani slon nestačil. Průvodci slony navíc pobízeli, aby ponořili hlavu pod vodu a ještě s ní cloumali ze strany na stranu, aby i nás marně se držící jeho krku pěkně vykoupali. Bylo to jako rodeo. Neskutečná sranda. 
Občas jsme chtě nechtě nechali "vyhodit ze sedla" a museli jsme zpátky ke slonovi doplavat. Vlezl jsem si pak k Šárce a zkusili jsme zkortit slona ve dvou. Když už se nám zdálo, že to slony (narozdíl od nás) už moc nebaví a průvodci je museli nutit tím, že je pod vodou začali bodat bambusovou tyčí, řekli jsme raději, že nám to stačí a jeli jsme zpátky. Byl to opravdu zážitek! Sloni jsou krásná zvířata, i když mají tvrdou kůži, chlupy jako hřebíky a ze hřbetu máte pocit, že koukáte Shrekovi za krk. Byli jsme rádi, že jsme to zkusili, třeba jsme měli šanci něco takového zažít během naší cesty naposledy. Na večeři jsme zase skočili k nočnímu trhu. Cestou zpět jsem zkusil vybrat peníze ze dvou různých bankomatů BCEL, ale bez úspěchu. Navíc se bankomat tvářil, jako že vše proběhlo, jak mělo: hučel, jako když připravuje peníze, poděkoval, za využití jeho služeb, ale žádné peníze mi nedal. Doufám, že si je nestrhl z účtu. Zítra odjiždíme do zapadlejších oblastí severního Laosu, kde věci jako bankomat neznají, takže budeme muset sáhnout hloubš do naší železné dolarové rezervy. 
Chtěli jsme ještě večer koupit lístky na autobus do Nong Khiaw, ale kluk z cestovní agentury právě zavíral mříž a než by znovu otevíral krámek, aby nám prodal lístek za 60.000kip, raději nám prozradil tajemství, že ho zítra na autobusáku koupíme za 40.000kip. Cestou domů nám podivný týpek na silnici nabízel opium. Šárku zajímalo, kolik by mohlo stát a zeptala se na cenu. To ale neměla dělat, protože se chlápek stal dost neodbytný, že jsme před ním skoro museli utéct. Zítra vstáváme v půl sedmý, aby jsme stihli bus v osm. Balení po 5 nocích v guestouse šlo dost ztuha. PS: Zatímco já jsem dopoledne psal na terase s výhledem na Phou Si deník, odskočila si Šárka k holiči. Byla hned zpátky, takže jsem si ani nebyl jistý, jestli je ostříhaná nebo ne. Prý se s ní kadeřnice moc nepárala. Zarovnala konečky, sestřihla ofinu a za 7 minut (a za 15000kip) byla Šárka hotová. Moc jí to sluší, ale v Asii už se raději sříhat nenechá.
PS: zatím skoro každý den k ránu nebo během dopoledne sprchlo, dnes bylo poprvé celý den hezky. Doufáme, že to tak ještě pár dní vydrží. V Laosu totiž začalo období dešťů, které nás ale zatím zas moc neomezovalo. Co si tak vzpomínám, tak jen jeden den v Tad Lo a půlden tady v Luang Prabang.
ahoj,
OdpovědětVymazatnevíš,jestli to koupání se slonama jde zařídit přímo na místě bez cestovky?
dík Simča