Jak vidět z údajů v titulku, byla to čerchmanská cesta! Tuktukem jsme dojeli na autbusák, kde nám odmítli prodat lístek na normální autobus, že mají jen dražší minivany a jestli chcememe jet autobusem, máme si počkat na silnici a mávnout na něj, až bude v půl dvanácté projíždět. Podvědomě jsme věřili více Lonely Planet, kde psali, že bus jede každou hodinu, zajíždí na autobusák, kde má pět minut pauzu. Byl tu s námi ještě jeden cestovatel, který šel raději čekat na silnici. My si zašli na nudlovou polívku a pak jen z dálky sledovali, jak autobus sedm minut před půl na silnici opravdu jen přibrzdil, kluk do něj naskočil, dveře se zavřely a autobus nám zmizel z dohledu. My jsme stihli jen spolknout jedno další sousto a pak začít přemýšlet, co teď. Nezbývalo než jít čekat na silnici a doufat, že dnes ještě nějaký další bus pojede. 
Naštěstí byl u silnice přístřešek (kde se dalo schovat před poledním sluníčkem). Další bus přijel lehce před polednem. Bylo třeba si trochu vyhádat cenu a pak si najít volné místo. Nakonec jsme si našli každý svojí dvousedačku naproti přes uličku, kde jsme se na tu dlouhou cestu hezky uvelebili a podávali si foťák podle toho, na které straně byl zrovna hezčí výhled. Za oknem se nám míjela zelená údolí posetá rýžovými políčky obklopená špičatými kopci. Autobus funěl do kopců a pak zase kvílely brzdy cestou z kopce. Řidič se s tím v serpentýnách moc nesral a já se bál, kde nás vyklopí, kór když začalo docela hustě pršet. Nic jiného, než koukat z okýnka se dělat nedalo. Číst ani psát nešlo, poslouchat MP3 taky ne. Nezbývalo než si přetrpět muziku z autobusu. 
V Luang Prabang na nás čekal jeden jediný nahaněč na guesthouse Phontida s čistými pokoji, WiFi (které prý občas nefunguje) a s terasou s výhledem na Phu Si - kopec uprostřed města s věžičkami malého chrámu. WiFi zrovna fungovalo, a tak jsme se rozhodli nic dalšího nehledat a zůstali jsme tu. Po dlouhé cestě jsme byli pěkně utahaní až mrtví. Šárka ožila až při procházce do centra cestou přes krásný noční trh, já až u vegetariánského buffetu typu "tumáš talíř - nalož si kolik chceš" za krásných 8.000kip. Tady se nám asi bude líbit.PS: Local bus Vang Vieng - Luang Prabang 70.000kip/os. Začali ale na 90 tisících - nebrat, smluvat! Guesthouse Phontida 50.000kip za pokoj, začali na 60 tisících - smlouvat, smlouvat. Zdá se, že čím víc na sever, tím častěji je to možné.
Žádné komentáře:
Okomentovat