pátek 25. června 2010

čtvrtek 17.6.2010 - Most mezi Petronas Towers, cesta do Melaky

Dnes jsme nic nechali náhodě a přivstali si, abysme byli ve frontě na lístky na most mezi Petronas Towers včas. Trochu to komplikovalo moje odbíhání na záchod. Dneska to holt padlo na mě. Šárka mezitím stála frontu. V sedm ráno už tam čekalo asi 50 lidí, do půl deváté se udělala fronta na 8 zakroucených řad. Od začátku fronty začali chodit "agenti" s přenosnými mašinkami na výdej lístků a na velkém monitoru v rohu ubývaly v online tabulce volná místa pro jednotlivé časy. No bylo to napínavé jako výslekdy fotbalu. Když přišla řada na nás, byly už lístky od devíti vyprodané, ale spokojili jsme se s časem 9:15. Lidi na konci fronty třeba dostanu až nějaký odpolední termín a musí si několik hodin počkat. Během jedné hodiny se na mostě vystřídají 4 skupiny po 40 lidech. Prohlídka začne v malém kinosále 10 minutovou reklamou na firmu Petronas. Pak nám sebrali batůžek, nahnali nás do rychlovýtahu a než jsme řekli borůvkový koláč, byli jsme v (tuším) 41 patře, ze kterého vede do druhé věže spodní patro dvoupatrového mostu. Je tak ve třetině (možná ve čtvrtině) výšky mrakodrapů, což je trochu škoda, ale i tak je výhled pěkný. Ale hlavně je to "Ten" most mezi "Těmi" slavnými věžemi v Kuala Lumpur - a my se po něm procházíme a pozorujeme myče oken a čumíme do kanceláří pod námi. Dneska v multikině poprvé dávají film Sex ve městě 2 a lístky stojí jen 9RM (60kč!), tak jsme neodolali, zabalili se v kinosále do deky (ještě, že jí s sebou máme) a užívali si hrdinky našeho oblíbeného seriálu. No kosu tu mají neskutečnou - v Asii jsme zatím nejvíc vymrzli tady v kině. A to bylo všechno, co jsme z Kuala Lumpur chtěli vidět. Vrátili jsme se na hotel, vyzvedli batohy a došli na autobusový terminál jen asi 300m od centra chinatown. A ejhle, on tu už není. Na nový autobusák odsud jezdí busy a zrovna jeden odjížděl. Šlo to ráz na ráz. Autobus do Melaky jsme taky akorát stihli - škoda jen, že jsme si neměli kam sednout. Řidič, ale ostatní cestující nějak přeházel, a vytvořil pro nás dvě místa na opačných koncích autobusu. Jízda byla zběsilá. Řidič se neustále tlačil na auta před sebou a nebezpečně je předjížděl, že i místní na prvních sedačkách jen kroutili hlavami. Na autobusáku v Melace jsme dnes už potřetí na poslední chvilku chytli bus, který jel do asi 4km vzdáleného centra. Jediný naháněč nás dostal do svého hostelu Kota Lodge, a přestože má přes víkend o 10RM vyšší ceny, dal nám 3 noci za stejnou cenu (30RM) a ještě nám ukázal levnou indickou restauraci. Mě už se moc nechtělo, ještě jsme v Malajsii neměli čas dohnat spánkový deficit, ale udělali jsme dobře, že jsme šli. Indický chleba naan se sýrem, který chutnal jako pizza, byl vynikající. K tomu jsme měli zeleninovou omáčku s rýží - prý "no spicy", ha ha! Ubytování tak nějak odpovídá ceně. Sice je to blízko centra, pokoj je prťavý, má okno jen na chodbu, v záchodě na patře plave něco nespláchnutelného, a ještě pod náma večer prdla postel. Vypadlé prkna jsem narafičil zpátky, nesmíme se tolik vrtět.

Žádné komentáře:

Okomentovat