středa 23. června 2010

úterý 15.6.2010 - Vientiane - Kuala Lumpur (1.715km, 2h 25min)

Letadlo do Kuala Lumpur nám letělo až v 17:15, takže jsme měli dopoledne ještě dost času. Běhat po památkách se nám už nechtělo, udělali jsme si raději klidné dopoledne a zašli na levný internet. Když jsem utřídil a na mojí novou 16GB kartu nahrál fotky z pěti DVDček, tak jsem zjistil, že karta nefunguje. Tváří se, že tam všechny fotky jsou, ale buďto jsou poškozené, nebo jsou soubory úplně prázdné. Tak to jsem tedy nalítl. Už jsem byl smířený, že jsem vyhodil skoro 300kč, ale Šárka mě donutila, abysme jí zkusili jít vrátit. Umíte si představit, jaké jsem si bez paragonu a bez původního obalu dával šance, ale světe div se, sami mi v krámku řekli, že jim další karta taky zlobí a vrátili mi všechny peníze. Pamatuju si, že mi v Čechách jedna flashka Kingston taky blbla a dokonce stejným způsobem. Tak to se asi do Alza.cz dostal stejný padělek z Číny. Třeba ten čínský iPhone za 1.700kč, o kterém jsem si včera večer přečetl na internetu, je taky padělek. Některé repliky jsou asi docela zdařilé. iPhone skoro neznám, tak nemůžu porovnávat. Přestože nám už docházeli poslední, přesně rozpočítané kipy, tak najednou jsme byli zase prachatý. Skočili jsme si hned na oběd, pak rychle na tuktuk, kterým jsme se nechali odvézt na hotel pro batohy a pak na letiště, zbytek peněz jsme utratili tam. Suvenýry tu byly předražené, tak jsme raději koupili strepsils a po dlóóóuhlé době (něměckou) čokoládu. Letadlo mělo půl hodiny zpoždění, což se nám dneska moc nehodilo. Pak ale na to šlápl. Večeři dostal jen ten, kdo si jí zaplatil současně s letenkou. Takže já, i když jsem si chtěl výjimečně v letadle něco koupit, jsem jen čichal vůni teplých jídel, které tak obsedačku roznášeli cestujícím. V letadle prodávali i lístky na bus do centra Kuala Lumpur, ale Ali tvrdil, že za stejnou cenu je koupíme přímo v autobusu, tak jsme počkali až vyberu malajské ringity. 1MR=6,7kč, takže máme přepočet MRx20/3=kč. Pro jednoduchost 15MR je 100kč nebo například 3MR je 20kč. A autobus stál 8MR (o 1MR levnější než cena v letadle). Na cestu 80km z letiště do centra je něco přes 50kč výborná cena! A ještě se tam přetlačovali naháněči, aby nás rychle dostali do autobusu, jakoby snad kousek dál měla být nějaká levnější varianta. To už jsme ale neřešili, nasedli a plným autobusem do 5 minut vyrazili. Hlavně, že to bylo takhle rychlé. Na stanci KL Sentral jsme se rozloučili s Alim a Karen, kteří směřují do svého hotelu a my směrem do chinatownu, kde snad najdem nějaké levné ubytování. Unavená Šárka už v autobuse snila o tom, jak se rozvalí do čisté postele. Jaké pak bylo zklamání, když jsme viděli tu špínu a zatuchlinu levných guesthousů. Cena rostla rychleji než kvalita: 30MR, 50MR, 70MR až jsme skoničili v D`Oriental Inn v pidi pokoji s oknem do zdi, ale s vlastní koupelnou a WiFi internetem za 100MR. Na recepci jsme se potkali s českým párem (z kluka se nakonec vyklubal Angličan), tak jsme se přes vzaky strkané pod dveře domluvili, že zítra zajdeme na večeři a pokecáme. Po posteli nám lezli nějaký divný placatý brouci. Když jsme jich pár rozmázli a z některých vytekla krev, pochopili jsme, že jsou to štěnice. Jenom v polštáři jich byly desítky a bůhví kolik se jich schovalo pod prostěradlem! Štípanců přibývalo, tak jsme letěli na recepci, že chceme jiný pokoj. Tam jsme zase pod prostěradlem objevili malá vajíčka, takže až třetí pokoj se zdál být čistý. Tak to bylo krásné přivítání do Malajsie. I v posledním pokoji jsme nakonec objevili na stěně jednu štěnici, tak snad nás do rána nesežerou. Zítra asi raději z KL odjedeme pryč. Tak za draho a se štěnicema tu nebudeme!
PS: tuktuk na letiště za 17.000kip (smluvání začalo na 60 tisících :-)

2 komentáře:

  1. Ahoj Šárko a Davide.
    Po delší době Vás zdravíme z Krkonoš. Nejdříve Vám děkuji za pohled laoské kozatice, který přišel koncem minulého týdne.
    Mysleli jsme si, že Kuala Lumpur je město na úrovni a zatím tam mají na pokojích štěnice. To by bylo něco na naší mamku, která ječí u každého sebemenšího pavoučka.
    Deset měsíců uteklo jako voda a cesta se Vám
    blíží ke konci. Chtěli bychom Davidovi poděkovat jménem všech čtenářů Vašeho deníku (a že je jich velmi mnoho) za perfektní dokumentaci Vaší cesty. Je to každodenní napínavé čtení a jen nevím, co budu po Vašem návratu u svačiny v práci pročítat. Jinak jsem Vám domluvil několik "Večerů při svíčce", kde se se svými čtenáři budete moci setkat.
    Budu již končit. Těšíme se na setkání na Ruzyni. PS.Uvítací výbor již zahájil přípravy na návrat účastníků expedice "Po cestě kolem světa".
    Zdraví mamka a taťka z Krkonoš.

    OdpovědětVymazat